Vlastislav Hofman
Vlastislav Hofman se narodil 6.února 1884 v Jičíně. Byl architektem, návrhářem uměleckořemeslných předmětů, scénografem a grafikem, který považoval kubismus za styl dávající prostor tvarovým nápadům a umělcově fantazii.
Hofman získal architektonické školení na České technice. Příklon ke kubismu u něj představuje radikální odvrat od stylu učitelů a zároveň deklaraci potřeby stylu, jenž by přesvědčivě tlumočil složité duchovní obsahy. Spolu s malířem Václavem Špálou, s nímž měl v letech 1911-1920 společný ateliér, byli členy skupiny Tvrdošíjných.
Hofman byl silně zasažen německým expresionismem. Jeho vztah k německé výtvarné scéně dokládají návrhy hlavního vstupu hřbitova v Praze–Ďáblicích z let 1912-1914, reprodukované v prestižním německém časopisu Der Sturm. Vedle ďáblického hřbitova, z něhož byla realizována pouze ohradní zeď s kiosky, navrhl kubistické krematorium v Moravské Ostravě, které bylo v osmdesátých letech zbořeno. Z neuskutečněných Hofmanových návrhů vyniká koncepce zastavění Vyšehradu obytnými doby s centrem v národním pohřebišti a krematorium v Pardubicích. Z uměleckořemeslných předmětů, Hofmanem navržených, je zvlášť zajímavý [?!galerie!], realizovaná družstvem Artěl. Variabilitu forem, v nichž by rezonovaly duchovní obsahy, dokázal Hofman uplatnit také v grafických a typografických pracích. Významné místo v české grafice a typografii mu sjednává cyklus kreseb inspirovaný dílem F.M. Dostojevského, ilustrace knížky bratří Čapků Zářivé hlubiny a návrhy na obálky Almanachu či Neumannových Nových zpěvů. Vydání této Neumannovy básnické sbírky nakonec doprovodil Hofman v roce 1918 ilustracemi spolu s Josefem Čapkem a Václavem Špálou. Ještě větší prostor k naplnění kubistického výtvarného názoru mu poskytla volná grafika a malba – důležité jsou jeho obrazy Maska (1919), Utopený námořník (1917) nebo Stávka (1919). Hofmanovy scénografické práce náležely inscenacím klíčových dramat uváděných ve Vinohradském a Národním divadle, dotvořil inscenace her Emila Verhaerena Svítání a Leonida Andrejeva Ten, kdo políčkuje (obě 1920), Vojcka Albana Berga (1926) a her českých autorů Arnošta Dvořáka, Otakara Fischera a bratří Čapků.
Od poloviny dvacátých let se Hofman v architektonické tvorbě přikláněl k purismu a konstruktivismu. Věnoval se rovněž urbanismu a mostním stavbám. Vlastislav Hofman zemřel 28.8.1964 v Praze.