Josef Gočár
Jméno Josefa Gočára, který patřil k nejnadanějším a nejproduktivnějším architektům první poloviny 20. století, je úzce spojeno s městy Prahou, Pardubicemi, Hradcem Králové a jinými.
Narodil se 13.března 1880 v Semíně, kde jeho otec pracoval jako pivovarský sládek. V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. V roce 1903 začal studovat na Umělecko-průmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy. Od roku 1905 začíná s prvními projekty (domy na Pospíšilově třídě v Hradci Králové), podniká zahraniční cesty do Belgie, Holandska, Německa. Po ukončení studia pracuje v Kotěrově ateliéru, spolupracuje na návrhu interiéru pro českou expozici rakousko-uherské výstavy v Londýně. V roce 1908 vystupuje z Kotěrova ateliéru a stává se členem Sdružení architektů. V letech 1909 - 1910 realizuje první větší projekty jako např. schodiště u kostela Panny Marie v Hradci Králové-stavba z armovaného betonu, spojnice náměstí s obvodní komunikací pod hradbami, dále obchodní dům Wenke v Jaroměři. Projektuje dva protestantské kostely, které však nebyly postaveny. Z roku 1910 je rovněž železobetonová stavba vodojemu a budova jezdeckých kasáren v Bohdanči. Z bílých cihel byla postavena velká jednopatrová budova pro mužstvo, dvě stáje pro koně, krytá jízdárna a odděleně vila pro důstojníky. Architektura kasáren byla poškozena necitlivými zásahy v letech 1968 - 1991, kdy objekt používala Sovětská armáda. V letech 1909 - 1910 vzniká rovněž první významná stavba projektovaná pro Pardubice - areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky. Při pohledu z protější strany řeky působí dodnes tato monumentální stavba se zajímavě pojatým pláštěm, ve kterém kontrastují světlé a tmavé spárové cihly uspořádané do ornamentálních vzorů, jako romantický hrad. V první polovině dvacátých let byla budova několikrát rozšiřována a upravována a doplněna drobnou řadou rozeklaných štítků (vlaštovčí ocasy), které vycházejí z tradičního pernštýnského dekoru. Po generační roztržce vystoupil v roce 1911 ze SVU Mánes a stal se prvním předsedou Skupiny výtvarných umělců, spolupracoval na redakci Uměleckého měsíčníku, navrhl několik interiérů pro dr. Grégra. V roce 1912 založil spolu s Pavlem Janákem Pražské umělecké dílny (PUD). V této době navrhl nejvýznamnější díla svého kubistického období dům, jimiž jsou "dům U Černé Matky Boží" v Praze a lázeňský dům v Bohdanči. Dům U černé Matky Boží v Celetné ulici s arkýřově zalomenými okny znamenitě zapadl do svého historického prostředí, hlavně díky mansardové barokní střeše. Pozoruhodné bylo kubistické kování balkonů a vstupních dveří a zejména krásný kubistický interiér kavárny a parteru s Gočárovým nábytkem a lustry. Lázeňská budova v Bohdanči byla otevřena v květnu 1913 a dodnes nese Gočárovo jméno. Přízemí s předsunutou krytou kolonádou je určeno k umístění všech zařízení potřebných k léčení rašelinou-kabiny s vanami pro slatinné koupele, odpočívadla, čekárny, místnosti pro masáže. Kolonáda s arkýřovými výstupky ústí do vestibulu a dnes navazuje na další lázeňské budovy. Pavilon dodnes slouží původnímu účelu v Léčebných lázních. V letech 1913 - 1914 se Gočár zúčastnil soutěže projektu na Žižkův pomník na Vítkově a výstavy SVU v Obecním domě, zúčastnil se založení Svazu českého díla, vystavuje nábytek v Německu. V roce 1924 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1932. Ve dvacátých letech začíná období tzv. rondokubismu a v této době vznikají další významné stavby. V letech 1921 - 1923 je realizována stavba budova Legiobanky v Praze Na Poříčí. Budova je pojatá jako těžká pětiosá palladinská architektura s Guttfreundovským reliéfem přes celou šířku překladu a parapetu, který je podepřený na obou koncích i nad vstupem plastikami Jana Štursy. Další čtyři patra mají půlkruhové masivní polosloupy přerušené plastickou dekorací. Nad kubisticky zalomenými okny použil Josef Gočár nadokenních oblouků. Bankovní hala má ornamentální dekoraci stěn a dlažby a krásný skleněný strop ze tří kruhových segmentů. Na počátku dvacátých let začíná období intenzivní práce pro Hradec Králové v čele se starostou dr. Ulrichem. Gočár postupně zpracovává územní plán města, vytváří regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky, střed města. Plány výstavby zahrnují rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně. Za vydatné podpory starosty Ulricha jsou postupně realizovány v Hradci Králové stavby Koželužské školy s vilou ředitele (1923 - 1924), budova Anglobanky (1922 - 1923), výšková úprava průčelí starších domů dnešního Masarykova náměstí s instalací sochy T. G. Masaryka (1926 - 1927), budova Rašínova státního gymnázia s tělocvičnou a domem ředitele, vše v režném zdivu, před vchodem socha "Vítěze" od J. Štursy (1923 - 1926). Dále byla realizována stavba Nových škol obecných (Obecná a měšťanská) v letech 1925 - 1927, které navazují na budovou gymnázia. Jsou odděleny náměstím sloužícím jen pěší komunikaci, střechy měly původně sloužit jako sluneční lázně. V letech 1926 - 1928 byla realizována stavba mateřské školy umístěna mezi obecnou a měšťanskou školou. V tomto období vzniká v Hradci Králové podle Gočárova projektu další církevní stavba - Ambrožův sbor církve československé (1925 - 1928), která se skládá z vlastního kostela (železobeton) a budovy fary a biskupství (režné zdivo). Jako osvědčený spolupracovník Angrobanky byl Gočár pověřen v roce 1923 vypracováním návrhu stavby filiálky banky v Pardubicích. Robustně a téměř asketicky působí architektura klasicizující bankovní budovy, která byla v letech 1924 -1925 postavena vedle Zelené brány. V letech 1927 - 1928 probíhají práce na kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích, jedné z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb, Gočár rovněž soustavně pracuje na návrzích na Státní galerii pro Prahu. Věnoval se jí přes 20 let, ale bohužel žádný z jeho třech návrhů nebyl realizován. Josef Gočár zemřel 10. září 1945. Je pochován na vyšehradském Slavíně.